Novák, Jaroslav

Narodil se 1. května 1942 ve Zlíně jako nejmladší ze tří dětí, s rodiči bydlel v nedalekých Napajedlech. Po základní škole absolvoval stavební průmyslovku. Ve volném čase se věnoval sportu, hrál závodně hokej. Po povinné základní vojenské službě si našel zaměstnání jako stavbyvedoucí u Průmyslových staveb Gottwaldov. Na sklonku roku 1967 jej zaměstnavatel poslal na stavební akci v Praze, jako záskok za dlouhodobě nemocného spolupracovníka. V Praze si našel přechodné bydliště na ubytovně v Polské ulici a tragickým paradoxem v Praze zůstal i v době, kdy už se měl vrátit zpět do Gottwaldova. Nadřízení jej ale přemluvili, aby na pražské stavbě zůstal ještě dva týdny, a tak se stalo, že se v hlavním městě nacházel ještě v době sovětské invaze. Osudného 21. srpna 1968 byl na rohu Balbínovy ulice zasažen střepinami z explodujícího sovětského tanku, utrpěl zlomeninu pánve a vnitřní krvácení, doprovázené traumatickým šokem. Tato zranění byla příčinou Novákovy smrti. Jeho tělo identifikovali až po několika dnech na patologii jeho nejbližší příbuzní, Jaroslav Novák totiž u sebe neměl ve chvíli skonu žádné doklady. Důvod, proč se inkriminovanou dobu ocitl na místě, kde utrpěl zásah, se nikdy spolehlivě nevysvětlil. Mohl se jít podívat na dění u Rozhlasu, ale možná se jen vracel ze zaměstnání na ubytovnu, která se nacházela v podstatě za rohem.

Jaroslava Nováka pohřbili na hřbitově v Napajedlích, jeho sourozenci byli za normalizace pronásledováni za připomínání jeho osudu. Sestru propustili ze zaměstnání, mladší bratr byl vystaven šikaně a neustálému tlaku, které se zřejmě staly spouštěcím impulsem pro vznik zhoubného nádorového onemocnění, jemuž podlehl v pouhých šestadvaceti letech. viz Špatný konec předsevzetí (in …a lidi křičeli PAMATUJ! str. 23–24) a Tragický 21. srpen 1968: Domů se nevrátil. Zastřelili ho v Praze.

Místo
Typ
Památka