Praha

Musich, Mario

Devatenáctiletý mladík z Prahy se narodil 12. září 1948. Bydlel s babičkou na adrese Vltavská 8 a navštěvoval odbornou školu při Tesle Strašnice. Dne 21. srpna 1968 se vypravil pro vysvědčení, ale domů se již nevrátil.1 Jak se později ukázalo, zařadil se mezi protestující před budovou Československého rozhlasu na Vinohradské třídě. Zde byl zřejmě usmrcen neřízeným nákladním automobilem, rozjetým proti protestujícímu davu před restaurací „Hajnovka“, podle jiných zdrojů však měl být na tomto místě zastřelen.

Málek, Miroslav

Narodil se 16. června 1945 a patřil mezi občany, kteří zahynuli v prostoru budovy Československého rozhlasu v Praze na Vinohradech. Pocházel z Prahy a byl jedním ze tří sourozenců, měl ještě bratra a sestru.

Macek, Jaroslav

Narodil se 4. března 1935 v Praze. Živil se jako topenář, byl svobodný a bydlel v městské části Praha 5. Při explozi tanku před budovou Československého rozhlasu na Vinohradské třídě utrpěl 21. srpna 1968 vážná zranění. Zástřel střepinou mu poškodil játra, slinivku a břišní předstěnu. V následujících devíti měsících jej museli celkem šestkrát hospitalizovat a opakovaně operovat ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, mladík v důsledku zranění trpěl neustálými silnými bolestmi. Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu se Jaroslav Macek 13. května 1969 rozhodl dobrovolně ukončit život.

Lamper, Milan

Slovenský stavební dělník Milan Lamper se narodil 17. července 1949 v Dolném Turčeku okr. Martin. Byl svobodný a trvalý pobyt měl v Lučatíně okres Banská Bystrica. Byl zaměstnán u n. p. Armabeton Praha – stavební správy v Praze-Běchovicích. V první den invaze 21. srpna 1968 se pohyboval před budovou Československého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze, kde jej zasáhl sovětský projektil. Milan Lamper utrpěl průstřel plic a průstřel hrudníku a následkem toho krvácení do hrudní dutiny, jemuž namístě podlehl.

Laita, Ivan

Narodil 15. května 1950 v Praze jako jeden ze tří potomků státního zaměstnance a účetní. Po základní škole se vyučil automechanikem a pracoval v podniku Kovoslužba Strašnice. Ve volném čase sportoval, dokonce vyhrál několik soutěží v rychlobruslení a projevoval i hudební talent.

Kubeš, Jaroslav

Pocházel z Prahy, kde se narodil 10. září 1949 do rodiny prodavače a úřednice Úřadu vlády jako jedno z jejich tří dětí. Po základní škole se učil kuchařem v hotelu Palace a po rozvodu rodičů zůstal u otce. Absolvoval stáž v hotelu Copenhagen v Berlíně, kde pojal myšlenku odejít ještě před nástupem povinné vojenské služby z komunistické části Evropy na Západ. Aby získal nějaké finanční prostředky, našel si v Praze brigádu v podniku Kablo Hostivař jako pomocný dělník. Do práce odjel na mopedu i ráno prvního dne invaze.

Krahulec, Jindřich

Dvacetiletý průvodčí ČSD z Prahy se narodil 31. července 1948. Jeho jméno se v některých dokumentech uvádí omylem jako Krahulík. Po matčině smrti se spolu se sestrou starali o dva mladší sourozence. V první den invaze, 21. srpna 1968, jel ve večerních hodinách na korbě nákladního automobilu společně s bratrem a dalšími mladými lidmi na Hlavní nádraží. Tady měl nastoupit na vlakový spoj do Českých Budějovic, začínala mu totiž naplánovaná směna.

Kadlec, Milan

Narodil se 26. září 1947 v Praze do rodiny pracovníka Dopravního podniku. Po základní škole se vyučil nástrojařem a stejně jako jeho otec nastoupil zaměstnání u Dopravního podniku Hlavního města Prahy, kde působil ve své profesi. Dne 21. srpna 1968 se jako obvykle vypravil na své pracoviště ve vozovně v Praze‑Karlíně na motocyklu, jel však oklikou přes Vinohrady a zaparkoval, aby mohl sledovat situaci před budovou Československého rozhlasu na Vinohradské třídě. Zde jej spolu s dalšími občany usmrtil rozjetý a nikým neřízený linkový autobus.

Kadeřábková, Bedřiška

Důchodkyně z Prahy, původním povoláním úřednice. Narodila se v Praze 14. září 1898.1 Během prvního dne invaze byla na pražském Smíchově sražena tankem a zemřela na pooperační zápal plic v nemocnici 26. srpna 1968. Byla pohřbena na pražském hřbitově Malvazinky.2

Jenšovský, Jan

Pocházel z Prahy, kde se narodil 27. ledna 1932 do početné rodiny malíře pokojů a měl pět sourozenců. Po vzoru svého otce se vyučil malířem a písmomalířem, živil se však v jiných profesích. Ve večerních hodinách 21. srpna ho sovětští vojáci bez jakéhokoliv zjevného důvodu postřelili u Prašného mostu v Praze.1 Podle publikované verze údajně stříleli ještě po dalším občanovi, který však palbu přežil.